Já, diagnóza | Lumíra Přichystalová

„Letím a dopadám na prdel, lehám si na záda, držkou do bláta. Málokdo tenhle manévr umí.“

Život není dobrý, ale není ani špatný. Není veselý, ale ani smutný. Zároveň ovšem je špatný i dobrý a je také veselý i smutný. Život je trh s veškerým zbožím a je na nás, co „koupíme“. Slečna L. nám nabízí své životní eskapády v inscenaci, která je skrz na skrz osobní a přesto se její téma dotýká mnohých z nás. Slečna L. vzpomíná na dětství, pubertu, na divoká léta dospívání, prostřednictvím deníků nás zavede do chráněného prostředí, kde se léčí duše a hledá smysl života. Slečna L. se ptá: Nakolik je pravděpodobné, že člověk dokáže poměrně obstojně stoupat ke dnu? Jak naše dětství a puberta ovlivňuje život v dospělosti? Jak prodloužit pocit štěstí? Dá se přesně určit kde a kdy se člověk začne ztrácet? Jak poznáme, že teď je ten čas a možná i poslední možnost se znovu najít?