Entropie

Taneční představení jako nepravděpodobné setkání. Devět lidských těl, která by se jinak nikdy tak zblízka nepotkala. Natož aby spolu tančila.
Stojíme vedle sebe, klopíme oči, možná se nesměle pozdravíme a vyměníme si plaché úsměvy. Mládí a stáří se na jevišti mísí a odstřeďuje. V jednom okamžiku jsme plni síly, v dalším křehcí jako promrzlá větev. Tanec a pohyb jako snaha dohnat neúprosnou šipku času, jež vede vše od řádu k chaosu. Společná snaha vzdorovat jí. Vychýlit se z ní. Urvat se. Běžet jí naproti.
Představení zkoumá kouzelný a záhadný vztah lidského těla k řádu času a přírodním cyklům. Nahlíží na stáří jako na součást procesů entropie – samozřejmou, a přitom někdy hrůznou, vzápětí zas komickou sílu. Mládí vstupuje jako jediný možný způsob, jak stáří na okamžik zachytit, než se rozplyne.