more eaze + Line Gate

Tématem druhého Sonitu v roce 2025 bude paměť: jak vzpomínky nebo formativní hudební zkušenosti jen neskladovat, ale udržovat je neustále v pohybu. Sólovou premiéru v Praze bude mít experimentální producentka More Eaze, která se spletitými cestami vrací ke kořenům v country a americaně. Doplní ji projekt Line Gate, kde Michal Vaľko prozkoumává psychoakustický potenciál původem středověkého nástroje, niněry. V obou případech jde o poutavý dialog mezi starým a novým, tradičními a moderními postupy.

V uplynulém roce jste nemohli nahrávky More Eaze, které se objevily ve výročních žebříčcích od Pitchforku po Wire, minout. Původem texaská producentka a houslistka More Eaze se proslavila s ambientní skladatelkou Claire Rousay a společně pomocí kapesních nahrávek každodenního života a přátelství definovaly emo-ambient. Hudba More Eaze – u labelů jako OOH-sounds, Orange Milk nebo Thrill Jockey – je ale rozmanitější. Stylově sahá od rané folktronicy (Accidental Prizes, 2015) přes digitální ambient (Oneiric, 2022) a auto-tuneové balady (Songs Of Luv+H8, 2023) až po glitch noise (Night of Fire vydané jako ---__--____, 2024). V posledních letech se vrací ke svým folkovým kořenům, kdy hrávala v tradičních countryových kapelách: jejím hlavním nástrojem se vedle houslí stala pedal steel kytara, s níž prozkoumává existenciální hloubky i kosmické výšiny žánru americana. V Punctu zahraje hlavně z minimalistického alba Lacuna And Parlor (Mondoj) pro malý ansámbl, kde vedle pedal steel kytary tu zní také cello a housle. Hlavním motivem Lacuna and Parlor je paměť a přepisování vzpomínek, ale také ukazuje, jak všechny svoje předchozí verze a rozdílné životní (v případě More Eaze taky hudební) fáze integrovat do jednoho celku.

Jestli existuje něco jako scéna New Weird Europe, kde se folkové postupy taví do moderních forem, niněrista Michal Vaľko alias Line Gate je její součástí. Středověký nástroj mu slouží jako zdroj táhlých droneových ploch a využívá jeho psychoakustické kapacity – na albech jako Apex (2020) nebo Trap (2023) pro důležitý slovenský label mappa niněrové drones doplňuje zmodulovaným zpěvem beze slov, až obě stopy splývají a jsou jedna od druhé nerozeznatelné. Line Gate navazuje na monumentální plochy Éliane Radigue nebo Pauline Oliveros, zároveň se dá vzhledem k niněře mluvit i o příbuznosti s bujarým dronem kolektivu La Nòvia. Jednoduché motivy se v nekonečných opakováních a variacích mění v monolit, zvukové vlny zaplavují vědomí.