Sabiwa + Liew Niyomkarn

První podzimní Sonitus představí dvojici hudebnic, které spojuje východoasijský původ, vydavatelství Chinabot i témata paměti a kolážová metoda, ve které se střetává tradice a futurismus. Sabiwa uvede narativní snové fantazie inspirované trip hopem i konkrétní hudbou, Liew Niyomkarn představí své zvukové deníky pro modifikované nástroje a field recordings.

Zvuk je pro Sabiwu neodmyslitelně spojený s obrazem. Tchajwanská, v Berlíně usazená multimediální umělkyně se původně věnovala pouze vizuální tvorbě a se zvukem začala pracovat jako s doplňkem svých videí. A ačkoli je v současnosti její hudba zcela svébytná, filmový rozměr je evidentní. Skladby fungují jako vyprávění, které vykresluje výseče prostoru v měnícím se čase; oproti běžným soundtrackům jsou ale oproštěné popisnosti a spíše podněcují představivost, které se otvírá celé pole možností a asociací. Na nahrávkách, které vyšly na zásadním labelu Chinabot nebo aktuálně na rovněž vynikající značce Phantom Limb, se prolíná široká škála elektronických zvuků, tradičních nástrojů z Dálného Východu a vokálních fragmentů, a přece zůstává tajemně vzdušná. Digitální šumy jako pavučiny – aktualizovaná musique concrete – se prolínají s charakteristicky křehkým zvukem východoasijských fléten, louten a cimbálů, vedle nich se prolamuje hybridní pop. Takhle nenásilné propojení experimentální tradice, postinternetové současnosti a folklóru je výjimečné. A o snovou logikou nesených a zároveň pečlivě vypointovaných skladbách to platí dvojnásob.

Velkým tématem Liew Niyomkarn je paměť. Původem thajská, dnes v Bruselu sídlící hudebnice si prošla CalArts i Institutem sinologie v Haagu a věnuje se primárně melancholickým asamblážím pro manipulované akustické nástroje a terénní nahrávky, které vydává opět primárně Chinabot, včetně úplně aktuální In All Possible Places at Once. Liew se inspiruje tradičními instrumenty, zpravidla je ale upravuje, přelaďuje je a rozlaďuje nebo si staví vlastní verze. Citera, lyra a další strunné nástroje připomínají kromě asijského folku i tekutý zvuk steel guitar v nekonvenčním pojetí Susan Alcorn nebo Chucka Johnsona, samplované zvuky z každodennosti pak vytvářejí zvláštní dojem na rozhraní všedního a zcela cizorodého. Jsou to zvukové rekonstrukce ztraceného času – náležitě nostalgické i mlhavé.