Together Alone – triptych

Jak se vyrovnat s tíživým pocitem samoty? Jak ho vysvětlit? A proč je občas nejsilnější právě ve chvílích, kdy jsme obklopeni lidmi? I když jsme spolu, nakonec jsme v životě každý sám za sebe. Někdy je to jednodušší cesta. Být spolu žádá otevřenost myšlenkám, názorům, ochotu naslouchat a dělat kompromisy. Co přinesou nečekaná setkání a křížení osudů? A znamená fyzická blízkost i blízkost emoční?

Triptych je reflexí autorky náhodných uměleckých setkání během pobytu v Praze, kam před dvěma lety uprchla před válkou.

Jejich příběhy jsou různé, jedno ale mají společné, všechny utekly z okupované země a jsou denně konfrontovány s traumatem, nejistotou a obavami, které přináší status uprchlíka v cizí zemi. Nad vodou je drží kreativita, možnost tvořit a příležitost najít si novou komunitu – uměleckou rodinu.
Pět ukrajinských tanečnic, vytržených z domovů, je tady a teď. Každá sama za sebe a přece spolu.

První část přibližuje tvorbu i dalších ukrajinských umělců. Inspiruje se verši Antona Ovchinnikova napsanými po vypuknutí války v Kyjevě a hudbou ukrajinské radikální protiputinovské kapely Balaklava Blues sídlící v Kanadě. O doladění zvukové atmosféry se postaral Tomáš Kerle.

Otisky prstů, změť nenápadných linií, skrývající v sobě naši jedinečnost i genetické dědictví. Neviditelné stopy, nevědomky zanechané v našem okolí, na věcech i lidech. I my jsme jimi pokrytí. Zanechali je na nás jiní, na povrchu, ale i uvnitř, jako letmé důkazy prožité blízkosti. Tato neviditelná spojení vytváříme každý den, jsme jejich nositeli, ať už bezděčně či z vlastní vůle.

Na vytvoření tria, inspirovaného tvarem předmětu „barre“ absolventů AVU, který může evokovat např. otisk prstu, se podíleli čeští performeři Jitka Čechová, Katy Jabůrková, Žaneta Musilová a Lukas Bliss Blaha.

V komplexní podstatě lidského těla hrají klíčovou roli adrenalin a endorfiny, které v harmonii definují naše fyziologické a emocionální procesy. Jsou to protagonisté probíhajícího vnitřního dramatu, v němž rovnováha a vzájemné působení těchto hormonů hrají klíčovou roli.

Inspirací pro „Paradoxical Bodies" byl původní duet „Endless Talks” s Ladjim Konem, kde se Yana rozhodla přenést ženský princip za hranice energie muže a ženy a propojit tak dvě odlišné kultury. Nový duet s Nikou Horiachou zobrazuje dvě zcela odlišné povahy: endorfin a adrenalin. Přestože jsou obě ženy v souladu, mohou být zároveň velmi odlišné.