Aluk Todolo + Hexvessel

Když Mat McNerney zakládal Hexvessel, šlo v jistém smyslu o únik od black metalu. Pod přezdívkou Kvohst zaujal jako zpěvák Dødheimsgard, a zejména <code>, tedy kapel, které přílišnou ortodoxií rozhodně netrpěly, až ve vlastním projektu ale mohl plně zúročit úchvatnou barvu hlasu, který nejčastěji vyjadřoval nevtíravou melancholii. Od původní inspirace britským folkem se Hexvessel vyvinuli do osobitého psychedelického rocku a v posledních letech se vrátili ke kořenům: k black metalu. V jejich pojetí ovšem platí to, co po celou dobu: Kvohsta zajímá především mystický rozměr žánrů, napojení na přírodu, tajemná atmosféra. Aktuální tvář finské skupiny představuje hlubinný, meditativní ponor do zvuku, kde je prostor na čisté vokály i subtilní vyhrávky. Blackmetalové kořeny se ale nezapřou – když dojde na věc, mají řezavé riffy a bicí koberce ryzí intenzitu žánrových klasiků.

Pro Aluk Todolo platí dvojnásob, že ač se výrazové prostředky od black metalu značně odchýlily, atmosféra zůstává nezaměnitelná. Francouzské trio abstrahovalo syrové blackové kytary, vzalo si z krautrocku tu nejurputnější repetici a začalo pilovat temně psychedelický zvuk, který se pohybuje mimo kategorie už dvě dekády. S poslední nahrávkou Lux Aluk Todolo dále rozvíjejí svůj koncept rozklížených, ale uhrančivých riffů, které na rigidní, maximálně stažené rytmické kostře uhánějí vstříc vytržení. Živý kontakt s hudbou Aluk Todolo násobí efekt z nahrávek. Mihotání jediné žárovky úměrné intenzitě kytarových kreací a v sloup obrácené oči bubeníka jsou obrazy, které už mají fanoušci kapely důvěrně zažité, podobně jako povědomý pocit mrazení, když zvuková mašinérie definitivně opouští tento čas a prostor.