Witch'n'Monk + MAOMAH

Další Sonitus představí dvojici projektů, které mají blízko k jazzu, ale přistupují k němu nekonvenčně až neuctivě. Witch’n’Monk vytvářejí v nejlepším smyslu ztřeštěnou fúzi několika žánrů pro flétnu, vokál a kytaru, o které vypovídá už to, že je vydává John Zorn na svém labelu Tzadik. Místní MAOMAH (Ma Records) pak nechávají klasickou hudbu inspirovanou romantismem i dneškem interpretovat hudebníky zvyklými na jazz a improvizaci.

Witch’n’Monk definuje absence hranic. Projekt Britky Heidi Heidelberg a Kolumbijce Mauricia Velasierry splétá vlivy jazzu, tradičních hudeb, klasiky i punku do mixu, který dokáže být lyrický, ale jeho autoři zpravidla preferují mód přívalu. Heidelberg je klasicky školená sopranistka, takže Witch’n’Monk zní také jako zdivočelá opera, a kytaristka, jejíž efektivní hra čerpá ze skočného (post)punku i funkových/newwavových linek. Velasierrova příčná flétna si půjčuje z jihoamerických folklórních melodií, což by mohlo evokovat newageové dojímání, skutečným výsledkem je ovšem smršť. Eponymní nahrávku dua – první po přejmenování z Bitch’n‘Monk – případně vydal John Zorn na svém labelu Tzadik Records, kromě projektů z jeho okruhu se dají zmínit také méně psychotičtí zástupci RIO jako Present nebo Miriodor či jejich avant-metaloví nástupci Unexpect a zejména Sleepytime Gorilla Museum. Pozitivní a autenticky zaskočené recenze vyšly třeba v The Guardianu, The Wire nebo The Quietus.

Uskupení MAOMAH založila kontrabasistka Klára Pudláková v rámci své magisterské práce na HAMU a jeho hlavním posláním je propojení principů (soudobé) klasické hudby a jazzu. Na začátku procesu jsou pevné skladby, ty ale hráči – kontrabas doplňují housle Jany Havlákové, Milana Jakeše a Anny Romanovské – rozvíjejí v improvizacích a výsledná podoba hudby, jak ji kromě koncertů zachycuje album Platoon of Love vydané na Ma Records, je tedy vždy unikátním průsečíkem dynamiky v souboru. Všichni jsou zkušenými a technicky precizními účastníky české jazzové, improvizační i klasické scény, MAOMAH ale nenápadně a záměrně vždy stojí trochu mimo hlavní proud. Možná nejpřekvapivější jsou emotivní melodie evidentně ovlivněné romantismem, se kterými kontrastují abstraktnější pasáže a až bojovné pochody. Co přesně za jejich odlišností a svěžestí stojí? MAOMAH mluví o „hudebním mystériu“, což je vágní a zcela přesné. Tajemství bylo pro skvělou hudbu vždycky zásadní.