Carl Stone

Když jsme minule pozvali na českou premiéru tehdy sedmdesátiletého skladatele Carla Stonea, uměli jsme si jeho koncert představit všelijak, málokdo by si ale tipnul, že divadelní prostředí Alfreda ve dvoře bude nakonec působit až nemístně akademicky a svazovat diváky před nespoutaným tancem, proto to tentokrát zkusíme přesně naopak v holešovickém Crossu. Přesto tehdy pár jedinců z lavic vycouvalo, aby mohlo křepčit, a kdo se nemohl hýbat celým tělem, ten měl aspoň úsměv od ucha k uchu po celou dobu. Bez přehánění šlo o jeden z nejradostnějších koncertů, které jsme kdy dělali. Takže nešlo odmítnout nabídku letos, i kvůli autorově bydlišti a věku.

Carl Stone byl pionýrem laptopové hudby dávno předtím, než někdo podobný termín použil, a jeho první počítačové kompozice pochází z dob, kdy se samotné pojetí laptopu vůbec definovalo (a ty stroje zdaleka nepřipomínaly současné notebooky). Než se začal Stone soustředit čistě na digitální prostředí, měl jazzrockovou kapelu se Stefanem Weissem (který se později proslavil pod rituálně industriálním aliasem Z’EV) nebo skládal převážně dronové kousky se syntezátorem Buchla a koláže za použití gramofonů a pásek, to už během studia kompozice na CalArts pod Mortonem Subotnickem a Jamesem Tenneym.

I v digitálním zvuku se věnoval perfekcionistickému vytěžení kolikrát velmi jednoduchých samplů a o dobrých dvacet let předběhl dobu, kdy se rozšířily subžánry jako glitch nebo plunderfonie, jejichž zakladatelem bez přehánění je. S unifikovaným zvukem laptopářů na přelomu milénia má ale pramálo společného, přestože i dnes používá programovací jazyk Max/MSP. Stoneův rukopis se dá rozdělit do dvou skupin: jednak meditativní pomalé skladby postavené často jen na jednom či dvou samplech, u kterých dochází k neustálému posuvu a sotva znatelným změnám, nebo pak ultra pestré a zábavné koláže, které zní jak obsah virtuálního koše na ploše, v němž všechny mp3 prošly digitální skartovačkou, načež jejich pomíchané zbytky Stone velmi důmyslně poskládá opět do písniček.

V Crossu čekáme velkou zábavu nezkrotného ohňostroje samplů, který v lecčems připomene i současný hyperpop.