Jednota uvádí:

Australský projekt Divide and Dissolve se vrací do Prahy s novou deskou. Systemic zkoumá struktury, které nás vnitřně svazují, a volá po tom, který by usnadňoval život všem. Ztělesňuje poselství odpovídající základnímu záměru kapely: skládat hudbu, která ctí jejich předky a domorodou půdu, stavět se proti nadvládě bílých a pracovat na budoucnosti osvobození černochů a domorodců. Album, stejně jako jeho kriticky i fanouškovsky ceněného předchůdce Gas Lit, produkoval Ruban Neilson z Unknown Mortal Orchestra.

https://divideanddissolve.bandcamp.com/album/systemic

Pitchfork ve své pozitivní recenzi zmiňuje: „V závislosti na úhlu pohledu dokáže Systemic svým relativně jednolitý zvukem zprostředkovat široké spektrum nálad. Je to radostná rekultivace? Kvílivý lament? Výzva k akci? Myslím, že na konkrétních detailech nezáleží. Hudebně i filozoficky zaujímají Divide and Dissolve postoj, který je na první pohled přímočarý, ale bohatý na výklady a interpretace.“

Vedle toho oslovit fanoušky tvrdých kytar (mysleme na Big Brave nebo The Body) se Divide & Dissolve se tak daří oslovit i náročné publikum věnující se nové hudbě. Na pražskou Štvanici do klubu Bike_Jesus zamíří vhodně po vystoupení na berlínském festivalu CTM. Čekáme intenzivní zážitek.

Vstupenky v předprodeji v síti Boom za 350 Kč: https://connect.boomevents.org/.../divide-and-dissolve...
Na místě pak za 400 Kč.

Akce probíhá za podpory Ministerstva kultury ČR a Magistrátu hlavního města Prahy.


Divide and Dissolve + support

YL Hooi, projekt Valyi Ying-Li Hooi, charakterizuje až nesnesitelně intenzivní melancholie. Jeho zvuk vychází podobně jako u dalších subjektů z melbournského okruhu kolem Carly dal Forno a HTRK z dubu a post-punku, ovšem v co nejvíce minimalistických a depresivních polohách. YL Hooi pracuje s v jádru písničkovými formami a staví na nenápadně groovy basových linkách, pod kterými se vše ostatní včetně texty rozpouští v nánosech reverbu. Houpavé pulzy s decentním rytmickým, analogově šramotivým pointováním vždy hypnotizují. Blažený ponor do přízračně prostorového zvuku, který statické formy a napůl deklamované fráze nabízejí, ale může kdykoli sklouznout do bezútěšnosti. YL Hooi má zatím na kontě jedinou nahrávku, kterou z hlubokého underground vytáhl předloňský reissue u labelu Efficient Space (ten má mimochodem na magicky zdrcující smutek patent). Zájem na Boomkatu a letošní účast na Le Guess Who? a zřejmě i Unsoundu ovšem naznačuje, že hlavní ohlasy projekt ještě může mít před sebou.

[https://ylhooi.bandcamp.com/album/untitled-2](https://ylhooi.bandcamp.com/album/untitled-2)


V rámci živého provedení doplní YL Hooi také Tarquin Manek, šedá eminence melbournské scény, který navíc vystoupí sólově jako Silzedrek. Manek vydával sólově na Blackest Ever Black a může být známý z projektů Tarcar (s Carlou dal Forno), Kallista Kult (Hooi a Sam Karmel z CS + Kreme) nebo F Ingers (Karmel, dal Forno). Silzedrek neopouští sféru temně uhrančivého dubu, ale je abstraktnější než zbytek téhle mikroscény. Nosný je překvapivě klarinet a těšit se můžeme i na romské a východoevropské folkové motivy, kterými se Manek obrací k zemím svých předků.

[https://acolourfulstorm.com/track/gwens-pen](https://acolourfulstorm.com/track/gwens-pen)


White Wigwam je v okruhu Jednoty a Puncta už stálice, jejíž živé sety jsou pokaždé uhrančivé a pokaždé jiné. Člen neviditelné pražské scény kolem kolektivu KlangundKrach a později projektu Rouilleux se sólově věnoval nejprve synťákovému droneu, ze kterého se později vydal cestou pavoučích arpeggií, a posléze začal obě polohy kombinovat. Jeho modulárové sety v sobě pojí okouzlující cizost a vítanou známost analogové elektroniky – ty zvuky jsou pořád umělé, ale už tu s námi jsou pár desítek let – a po několika letech pilování jsou v nejlepším smyslu zárukou kvality.

[https://whitewigwam.bandcamp.com/](https://whitewigwam.bandcamp.com/)

Akce probíhá za podpory Ministerstva kultury ČR a Magistrátu hlavního města Prahy.

YL Hooi + Silzedrek + White Wigwam

Začalo to v Soulkostele, pokračovalo na Kalvárii a v Polomu — a letos Jednota naváže 23. září 2023 koncertní událostí v Neratově. Jedinečné místo, pečlivá dramaturgie, potenciál nezapomenutelného večera (a noci).

SUPERSILENT
„Nikdy společně nezkouší a nikdy se mezi sebou nebaví o hudbě,“ píše domovský label Rune Grammofon. Norské trio Supersilent si za pětadvacet let vybudovalo mytickou auru výjimečnosti, která stojí na instrumentální zručnosti, improvizátorském porozumění a charismatickém výrazu, ale také na ochotě naplno využívat aktuální technologické možnosti. Trojice stálých členů – Arve Henriksen, Helge Sten a Ståle Storløkken – má na kontě desítky projektů na špičce jazzové, experimentální i rockové scény, jejich živý dialog v Supersilent ale stojí mimo kategorie. Jemná ambientní zvukomalba se přelévá do členitých hlukových poryvů, ty se rozpadají do podivně rytmizovaných záseků a únikovou cestu nabídnou třeba překvapivé androgynní vokály – a pak znovu, jinak, vždy nečekaně a vždy magicky. Dohromady jsme viděli tisíce koncertů. Supersilent pro několik z nás patří mezi ty vůbec nejlepší.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie nabízí nejen naprosto unikátní kulisy, ale i mimořádný příběh památky, která vstala z mrtvých.

Vstupenky budou k dostání v několika cenových vlnách, ta aktuální – nejvýhodnější je aktuálně v prodeji za 790 korun. Informace o ubytování a dalších praktických otázkách budeme sdílet brzy.

Pořádá Jednota.

Akce probíhá za podpory Ministerstva kultury ČR.

Jednota Neratov: Supersilent, Svarte Greiner a d.

Extrém bez klišé: Elvin Brandhi představí nomádský přístup k hraniční hudbě
Elvin Brandhi se v posledních letech dostala do specifické pozice. Velšská hudebnice prakticky nevydává alba, přesto je pevnou součástí elitních festivalů formátu CTM nebo Rewire v pozici černého koně, který je na plakátu drobným tiskem na předposledním řádku, ale svou performancí ohromuje. Starší nahrávky ani záznamy přitom logicky nezachycují ono napjaté soustředění na nečekané změny a zlomy a čistý zvukový tlak spojené se živým vystoupením. Brandhi kombinuje divoké samplování, zvukovou paletu současné digitální abstrakce a neklidné beaty s bezprostřední intenzitou noisu, aniž by se nechala zařadit do zřetelné škatulky. Zběsilý řev může přejít v autotuneové blouznění, rozbité techno do křehké, omamné virtuality. Klíčem je odmítání identity a hledání intenzity, nomádství – z Yorkshiru do Kampaly – a otevřenost druhým – od Lil Asafa přes Drew McDowalla po Ziúr. Její set na Polomu nám vyrazil dech a jsme moc rádi, že můžeme Elvin Brandhi představit poprvé sólově v Praze.
Těžko najít případnější místní paralelu, než je Oliver Torr. Hyperaktivní pražský producent má na kontě skvěle přijatou desku Fragility of Context a v posledních letech se objevil na absurdním množství nahrávek od Toyoty Vangelise přes Labella a Katarzii po Black Tar Jesus. Vedle jeho neklidného a citlivého hledačství se představí ještě Hexen, hudebník z okruhu Wrong, jehož přízračný debut Outer Layer of Psychic Sphere přesvědčivě zachycuje plíživé lovecraftovské zlo. Konečně všichni tři vystoupí jako SARC. Tento projekt bude mít po symbolické premiéře na Žižkovské noci 2021 příležitost k plnohodnotnému vystoupení, od kterého čekáme nespoutaný sonický teror.

[https://canvas-index.bandcamp.com/album/shelf-life](https://canvas-index.bandcamp.com/album/shelf-life)
[https://olivertorr.bandcamp.com/album/fragility-of-context](https://olivertorr.bandcamp.com/album/fragility-of-context)
[https://wrongtapes.bandcamp.com/album/outer-layer-of-psychic-sphere](https://wrongtapes.bandcamp.com/album/outer-layer-of-psychic-sphere)

Elvin Brandhi + SARC + Oliver Torr + Hexen

Ultraphauna [Kayo Dot, ex-Secret Chiefs 3, Dur et Doux]
Zapomeňte na žánr. Pestrý zvuk projektu Ultraphauna okouzluje groovem i hravostí
Ultraphauna se představí s úplně čerstvým debutem, jeho autoři ale mají úctyhodné portfolio. Houslista Timba Harris vychází z hyperaktivních scén kolem Johna Zorna a Treye Spruanceho a hrál s plejádou hudebníků od Secrets Chiefs 3 přes Sunn O))) po Amandu Palmer, druhá hlavní osobnost, zpěvačka a klávesistka Dorothy Wave, je známá z artpopového nebo avantrockového (nebo prostě ztřeštěného) uskupení a.P.A.t.T., odkud pochází také bubeník Joel Murray, zatímco basák Toby Driver je především lídrem unikátních metalistů Kayo Dot. Album No No No No, která vydává špičkový avantprogový label Dur et Doux (mj. PoiL), si bere ode všeho něco, ale všechny inspirace pečlivě usazuje na místa, kde dávají smysl. Chamberpopové písničky precizně odvažují dávku šotkovství a melancholie, našlapané progové kusy mají epické proporce, ale jsou vnitřně sevřené, arabské a rumunské melodie jsou začleněné zcela samozřejmě. Ultraphauna servíruje hravost, eklektičnost a komplexnost v tom pravém poměru a navrch přidává pořádný groove.
https://duretdoux.bandcamp.com/album/no-no-no-no

Ultraphauna

„Kouzelný zrcadlový svět pop ambientu,“ tak popsal tvorbu Any Roxanne deník The Guardian. Kalifornská hudebnice filipínského původu debutovala teprve v roce 2019, za krátkou dobu si ale její nenápadně eklektická hudba získala značné renomé. Její nahrávky se přitom dostaly na veřejnost tak trochu náhodou. EP ~~~ vzniklo jako školní projekt, o který se podělila s pár přáteli, a veřejné vydání vůbec nebylo v plánu. Důvodem bylo mimo jiné to, že Roxanne pojímala své skladby jako kódované vyjádření své intersexuální identity, kterou se rozhodla odhalit až po jejich vydání. Plnohodnotný debut Because of a Flower (Kranky, 2020) už ale toto téma řešil zcela otevřeně. S nadšenými recenzemi na serverech Pitchfork, Resident Advisor nebo The Quietus se Roxanne zařadila mezi nejvíce ceněná nová jména v žánru.
Její hudba je prostá, ale pestrá. Jemné plochy ze synťáků nebo varhan doplňují a střídají terénní nahrávky, baskytara nebo bicí automat. Ambientní smyčkování stojí po boku konkrétnějších instrumentálních meditací i naznačených písní a charismatický hlas, které by mohl hudbě zcela dominovat, přechází mezi hymnickými polohami a deklamací a často se úplně rozpouští do pozadí. Roxanne říká, že ji ovlivnily hindustánské zpěvy, devadesátkové R’n’B nebo katolická chorální tradice, navíc tu jsou evidentní paralely s japonskou „environmentální hudbou“, kankjó ongaku, nebo dream popem. Celek je přitom vždy nepřeplácaný, průzračně čistý. Skrývá jinotaje, ty ale pracují subtilně, jako když Roxanne sampluje archivní nahrávku hymnu Ave Maria, kde zpívá jeden z posledních kastrátských zpěváků. Je to hudba v mnoha smyslech andělská – a v bývalé kapli jí bude dobře.
Mimořádné bude i vystoupení Delphine Dory, při kterém využije francouzská zpěvačka a hráčka na klávesové nástroje místní varhany. Vedle majestátních, nebesky klidných ploch můžeme čekat i osobité lyrické polohy. Její tvorba je intuitivní – Dora je původně samouk, byť aktuálně studuje hudbu a zvuk postgraduálně – a přes rozsáhlé zkušenosti s improvizací mají její skladby blízko k písním. Respektive – k písním člověka, kterého formovala hudba Erika Satieho či Harolda Budda i klasických minimalistů. Nahrávku L'inattingible označila Julia Holter za jednu ze svých nejoblíbenějších z uplynulé dekády a nadšené ohlasy si získala i u serverů Mojo nebo The Quietus, o renomé její autorky jako improvizátorky a instrumentalistky pak vypovídají spolupráce se Susannou Wallumrød, Valentinou Magaletti, nebo dokonce Wolf Eyes.

Ana Roxanne + Delphine Dora

Kayo Dot, ceněná stálice americké avantgardní scény, se vrací do Prahy. Při příležitosti dvacátého výročí debutového alba Choirs of the Eye přijede pětice vedená Toby Driverem v původní sestavě. Členové předchůdce Kayo Dot – kapely maudlin of the Well – tak zcela autenticky představí svou desku, která prolnula do té doby nevídaným způsobem experimentální black metal, art rock i soudobou klasickou hudbu. Ne náhodou album upoutalo Johna Zorna, který ho vydal na svém labelu Tzadik věnovaném inovativním umělcům. I po dvaceti letech je jeho poslech osvěžující záležitostí se subtilními instrumentálními detaily i ohlušujícími pasážemi. V komplexnosti i nadžánrovosti byli Kayo Dot dobovou kritikou přirovnávaní i k Pink Floyd a jejich desce Meddle, server Allmusic pak správně podotkl, že Choirs of the Eye nelze až tak pochopit, jako ho prožít.
Kayo Dot a Toby Driver se k nám vrací poněkolikáté, jejich zastávky byly stylově rozdílné, vždy však inspirativní. Vůbec poprvé pak vystoupí Kayo Dot s Jasonem Byronem, textařem většiny skladeb. V prostředí smíchovského Underdogs’ očekáváme nejen náhled do historie, ale i do budoucnosti uskupení, které z bostonských předměstí ovlivnilo zvuk avantgardy po světě.
Vstupenky jsou k dispozici v síti Boom za 350 Kč.
Limitovaná edice vstupenek nabízí příležitost zúčastnit se předkoncertní přednášky a Q&A s Toby Driverem a Jasonem Byronem, zpěvákem z maudlin of the Well a textařem Kayo Dot. Texty rozpracuje i ve svých dvou připravovaných románech Blasphemy a Amalia, které budou rovněž k dostání. Unikátní komorní příležitost dozvědět se o pozadí psaní textů a okultních praktikách spojených s texty Kayo Dot.

Pořádá Jednota.

www.jednota.space


Kayo Dot: Choirs of the Eye 20th Anniversary Tour

Shit & Shine + Opatův modul

Mech i láva, ukrutný medvídek Sturle Dagsland se vrací probouzet démony norského folklóru

Rozkošná temnota? Elegické žalozpěvy? Skřítek, který dokáže dštít děs a hrůzu? Hudebník Sturle Dagsland je bez nadsázky zjevením, které možná vyrostlo z tradice temného norského folkloru, jeho tvorba je ale jinak příčí jakékoliv kategorizaci. Dagslandův eponymní debut z roku 2021 zacloumal představou o tom, co lze křesat z folkových tradic, zásadně pocuchal i představy o mantinelech temnoty – obzvlášť když coby support vyrazil na evropské turné finských psychedelických metalistů Oranssi Pazuzu. Po hypnotickém koncertě ve Venuši ve Švehlovce se teď vrací do Prahy. Večer v Punctu otevře 3. února 2023 domácí améba Josefina Dusk.

Pro Dagslandovu vokální ekvilibristiku těžko hledat slova – jeho záběr je neuvěřitelný, stejně jako schopnost vydávat se do zákoutí, kde bychom ho opravdu nečekali. Zběsilost své hudby má ale pevně v rukou, její ujetost je kontrolovaná, Sturle Dagsland je chvíli nekonečně romantický, aby tuhle energii záhy překlopil v explozivní jízdu. Jeho koncerty jsou skutečnými dobrodružnými výpravami a to nejen díky tomu, kolik toho Dagsland naběhá po stagi. Naživo vystupuje Sturle po boku svého bratra a spojení těchto dvou mužů se rovná síle orchestru.


Sturle Dagsland + Josefina Dusk

Jakého hudebníka si pozve Thom Yorke i Jednota? Andrea Belfi patří mezi skupinu vynalézavých bubeníků, jako jsou Eli Keszler, Valentina Magaletti nebo Greg Fox, kteří během uplynulé dekády redefinovali, co všechno může znamenat sólo na bicí. V Belfiho případě jde o tvůrčí přístup kombinující na míru postavenou soupravu s elektronikou a obohacený o řadu různorodých vlivů. Typické jsou subtilní rytmické vzorce se zvláštně měkkým zvukem bubnů – Belfi se inspiruje šedesátkovým jazzem a cíleně používá větší nástroje, než bývá obvyklé – a neposednými činely, které budují hypnotické zvukové prostředí. O melodiku se stará zemitý modulár. Konkrétní výsledky přitom bývají různé, od moondogovských, bezmála sakrálních meditací na přelomovém Wege přes temnější, elektroakustickou desku Natura Morta a jemně pulzující Ore po zatím poslední nahrávku Strata, která se inspiruje marockou obřadní hudbou gnawa. Belfi průběžně postupuje od komplexnějších skladeb k esenciálnímu pojetí, které dává vyniknout jeho citu pro samotnou matérii zvuku. Souběžně s tím si získává stále větší pozornost, o čemž svědčí mimo jiné angažmá v kapele Nonkeen Nilse Frahma nebo zmíněná účast na turné Thoma Yorka.

Klíčová slova / underground cred: Room40, Lori Goldston, Miasmah, Carla Bozulich, Aidan Baker, Machinefabriek, David Grubbs


Jednota

Události